- Hlásku ł vyslovujeme tvrdě, hlásku l a ĺ vyslovujeme vždy měkce (jako ľ).
- Hlásky ŕ, ĺ, ł‘ vyslovujeme dlouze.
- Hlásku v vyslovujeme někdy jako f (podle označení výslovnosti).
- Samohlásku po měkkých souhláskách c, č, ř, š, ž a obojetných s, z vyslovujeme tvrdě (jako polotvrdé y).
- Slabiky tvořené samohláskou e ve spojení s měkkými souhláskami ď, ť, ň jsou ve slovníku zapsány jako ďe, ťe, ňe. Slabiky tvořené měkkými retnicemi b´, f´, m´, p´, v´ jsou zapsány jako bje, fje, mje [mňe], pje, vje. Tento způsob zápisu v sobě skrývá výslovnost s rozloženou měkkou retnicí i se zachovalou měkkou labiálou (b´e, f´e, m´e, p´e, v´e)
- Alveolární ņ (před hláskami k, g) vyslovujeme jako dlouhé nosové n.
- Fonetická varianta i/y se ve výslovnosti dodržuje velmi důsledně.
- Stejně tak je třeba dodržovat výslovnost slabik dlouhých a krátkých.
Poznámka:Slovesa v infinitivu jsou ve slovníku zapsána s koncovým ť, na jižním Valašsku (B, Vi, Z) se však vyslovují s t (moset, děłat, byt ap.) .