Valašské nářečí

Jiný kraj, jiný mrav. Toto rčení není výjimkou ani pro Valašsko a jeho obyvatele. I když nelze říci, že bychom nerozuměli jejich řeči. Používají valašský dialekt češtiny (východomoravská nářeční skupina). Jsou však dochovaná slova z původního jazyka Valachů, kteří přišli z Rumunska ve 13. století. Většinou jsou to slova spojená se salašnictvím, jejich původní obživou.

Hlavní znaky

Valašské nářečí má své charakteristické znaky. Místo dvojhlásky ou se dodnes používá ú. Tudíž nemají mouku, ale múku. Neřeknou například já nejsem, ale já nejsú. Místo slabiky šť používají šč. Tudíž mají ščestí. U sloves rozkazovacího způsobu místo koncovky ej používají koncovku aj (dívaj sa, hledajte). Stejně tak se dochovalo vztažné zájmeno sa. Ve 3. pádě rodu mužského čísla množného dávají koncovku om (chlapom, lesom) a v 6. pádě rodu mužského čísla množného zase koncovku och (chlapoch, lesoch). 

Cizí slova

Jak už bylo výše zmíněno, mají velkou dávku zastaralé slovní zásoby. Abyste se v jejich řeči úplně neztratili, uvedeme si alespoň pár základních slov, které je dobré znát.

• cérka, cérečka – dcera, dívka
• roba – žena, manželka
• ogar – syn, chlapec
• drúbja – dítě
• hafery – borůvky
• včil – teď
• hen – tam
• bar gde – kdekoliv
• podarebně – zbytečně
• zemňák – brambora
• bársco – cokoliv
• bársgdo – kdokoliv
• cap – kozel
• krkoš – větev

Přísloví

Kromě dochovaných slov se také dochovala některá přísloví.

• Do nabitej flinty nefúkaj!
• Každý oře jak može a vláčí jak stačí.
• Gdo si zmýšlá v jídle, roku sa nedožije.
• Co máš zest dnes, zes zutra, co máš udělať zutra, udělaj dnes.

Ovšem dochovalo se toho mnohem více a lidé jsou na své nářečí a další dochované prvky velmi pyšni. Zároveň je to velmi nábožensky založený národ, který je patřičně hrdý i na své náboženství a víra je pro mnohé nedílnou součástí jejich životů.