S Valašským regionem je úzce spjata celá řad pověstí, historek, bájí a dokonce i bájných bytostí.
Blud
Bludem Valaši označovali osobu, která se vypraví do hor, zabloudí a chodí kolem stále stejného místa. Proti takovému poblouznění stačí sníst údajně kousek chleba a kouzlo pomine. Proto by měl každý, kdo se do hor vypraví, mít v batohu krajíc chleba.
Čarodějnice
Nějaká ta „čarodenica“ bývala v minulosti v každé dědině. Byla jí obyčejně každá stará, nevrlá a svárlivá žena, která dokázala uhranout krávu, aby nedojila.
Divoženky
Byly to lesní žínky silné postavy a neupraveného vzhledu. Měly svá obydlí v lesích a zdržovaly se v houfech v křovinách, u skal, studánek a potůčků. Lidem jsou nakloněny, ale jak někdo vstoupí do jejich prostoru, svedou ho na zcestí a on pak bloudí. Mají spadeno především na muže. Zbloudilého mužského očarují kouzelným nápojem a pak ho utancují k smrti.
Klekánice a polednice
Malé děti se straší polednicemi a obzvláště klekánicemi, aby se po klekání (večer) již netoulaly a domu se držely. Prý je klekánice chytne. Pravdou je, že velebné ticho, které zavládne v přírodě v poledne a večer, nahání strach nejen dětem, ale i dospělým.
Nemodlenec
Pokud se děti nechtějí večer před spaním modlit, straší je dospělí nemodlencem. Ale nikdo neví, jak takový nemodlenec vypadá a jaká kouzla vede.
Slibka
Dívka, která zrušila slib svému milému, stane se po smrti slibkou. Promění se v bíle oděnou ženu, chodí po horách a láká mužské. Pokud se mužský ozve, hned je u něj a utancuje a umiluje ho k smrti.
Zahubenčata
Jsou to nepokřtěná nemluvňata. Zahubila je jejich krkavčí matka a pochovala na odlehlém místě. Duše zavražděných nemluvňat se stále potulují. O pravém poledni, nebo večer po klekání běhají s pláčem po polích. Za noci křičí, až mráz člověka obchází.
